Vratislav II.
Vratislav II. z dynastie Přemyslovců, †14. 1. 1092, od 1061 č. kníže, od 1085 první č. král; druhý syn Břetislava I. Při rozdílení moci v č. státě po otcově smrti získa1 1055 sev. pol. Moravy se střediskem v Olomouci. 1056 byl ze svého údělu vypuzen Spytihněvem II. a uchýlil se do Uher. Po Spytihněvově smrti povolán na č. trůn a uskutečnil (1061) druhé rozdělení Moravy na úděly: sev. Moravu odevzdal Otovi Olomouckému, již. Moravu Konrádu I. Brněnskému. 1063 zal. mor. biskupství se sídlem v Olomouci, které se stalo oporou moci č. panovníků na Moravě. V zahr. politice rival Boleslava II. Smělého, spojenec císaře Jindřicha IV. Za podporu císaře v bojích v říši (takzvaný boj o investituru) obdržel 10g5 titul krále českého a polského; byl korunován 1086 v Praze arcibiskupem trevírským. 1075 získal Lužici (saská východní marka; byl trvale připojen Budyšín a Zhořelec), 1079 a 1087-88 se neúspěšně snažil ovládnout Míšeňsko a 1080-85 Rakousko (bavorská vých. marka). Ve vnitřní politice byl nucen respektovat mínění předáků družiny, měl spory zejména se svým bratrem, pražským biskupem Jaromírem. Od V. II. vystupovala do popředí raně feud. svatováclavská ideologie, sloužící k upevnění jednoty a kontinuity státu (za symbolického, věčného vládce Čech byl pokládán sv. Václav, kníže panoval v jeho ,,zastoupení"). V. II. podporoval slovanskou liturgii (obnoven Sázavský klášter, 1079 neúspěšná žádost papeži o všeobecné povolení slovanské liturgie v Čechách).
