Vojtěch Slavníkovec
Vojtěch Slavníkovec, kolem 957 - 23. 4. 997, od 982 pražský biskup; syn Slavníka. Určen k círk. dráze, podporován arcibiskupem Adalbertem Magdeburským (od něho obdržel při biřmování jméno Adalbert); vzdělání získal v Čechách (Radla) a 972-981 v Magdeburku. 19. 2. 982 zvolen v Levém Hradci za účasti Boleslava II. druhým pražským biskupem. 983 obdržel ve Veroně investituru od císaře Oty II.; v Itálii se zároveň seznámil s představiteli reformního clunyjského hnutí, které chtěl podporovat i při upevňování kř. a círk. organizace v č. státě. Vystupoval proti obch. s kř. otroky, proti kněžským manželstvím a pohanským přežitkům; jeho působení bylo komplikováno počínající krizí raně feud. č. státu, která se projevovala i rostoucí rivalitou mezi Přemyslovci a Slavníkovci. 988 nucen opustit zemi; spolu s Radimem odešel do Itálie, kde vstoupil do kláštera v Monte Cassinu, později do reformního řec. kláštera ve Valle Luca a s podporou papeže složil 17. 4. 990 slib v nejvýzn. řím. reformním klášteře na Aventinu. Na žádost č. knížete se 992 rozhodl vrátit do Čech; na zpáteční cestě navštívil Cáchy, kde se účastnil církevní synody a jednal s Otou III. Do Čech přivedl skupinu it. mnichů v čele s Anastasiem k založení prvního mužského kláštera v Čechách (993 klášter v Břevnově). Za druhého Vojtěchova působení v biskupském úřadě se vyhrotily jeho spory s českými předáky; 994 opět odešel z Čech, 995 byli Slavníkovci v Čechách vyvražděni. 995-996 žil na Aventinu, kde se setkal s Otou III. v době jeho císařské korunovace. 996 odešel k Boleslavu I. Chrabrému. Připravoval misii k Luticům, byl však zabit za misijní cesty k Prusům. - Již brzy po smrti byl pokládán Otou III. a reformními círk. kruhy za světce. Boleslav I. Chrabrý vykoupil jeho tělo od Prusů a pohřbil je v Hnězdně, jež se stalo se souhlasem Oty III. sídlem arcibiskupství; kolem 1000 byly zal. kostely sv. Vojtěcha v Cáchách a v Římě na Aventinu. Vojtěchovi spolupracovníci Radim, Radla a Anastasius se uplatnili při vytváření círk. organizace v Polsku a v Uhrách (podle tradice V. S. pokřtil kolem 994 budoucího prvního uh. krále Stěpána I.). 1039 se ostatků V. S. zmocnil za svého vpádu do Polska Břetislav I. a přenesl je do Svatovítské katedrály v Praze (snaha o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství). Svatý Vojtěch byl od 11. století pokládán za druhého (po sv. Václavovi) patrona Čech a stal se hl. patronem pol. kat. církve. - Za svého působení v Čechách podporoval V. S. rozvoj domácího lat. písemnictví a respektoval zřejmě i staroslověnskou kult. tradici. Byl pokládán za autora nejst. č. a pol. písní (Hospodine, pomiluj ny; Bogurodzica). Již od počátku 11. století se rozvíjela vojtěšská hagiografie (Německo, Itálie, později Čechy).
