Vladislav II. přemyslovec
Vladislav II., z dynastie Přemyslovců, †18. 1. 1174, 1140-58 č. kníže, 1158 až 1173 (jako Vladislav I.) č. král; syn Vladislava I. Dosazen na stolec č. předáky proti nárokům Vladislava, syna Soběslava I. Své postavení upevnil sňatkem s Juditou Durynskou z rodu Babenberků, s nimiž byl úzce spjat řím.něm. císař Konrád III. Brzy po nástupu k moci se dostal do sporů s předáky; ve spojení s nimi propuklo 1442 povstání většiny Přemyslovců proti V. II. a část č. předáků provolala za panovníka Konráda II. Znojemského. 25. 4. 1142 byl V. II. poražen v bitvě u Vysoké ve stř. Čechách. Povstalci neúspěšně obléhali Pražský hrad, V. II. si udržel vládu s podporou císaře Konráda III. 1143 zpustošil Moravu a uzavřel mír s mor. Přemyslovci. Č. zahr. politiku úspěšně řídil pražský biskup Daniel I.; 11. 11. 1158 obdržel V. II. od císaře Fridricha I. Barbarossy dědičný král. titul (odtud Vladislav I.), který však nebyl uznáván papeži. 1158, 1161, 1162 a 1166-68 se č. vojsko účastnilo válek Fridricha I. Barbarossy v Itálii, z toho 1158 pod osobním vedením V. II. dobytí Miláno. Za vlády V. II. došlo k dalšímu posílení moci tvořící se feud. šlechty, která 1158 poprvé vystoupila proti č. panovníkovi při obhajobě "zemských zvyklostí" (polit. spoluvláda, dobrovolnost při výpravách do zahr.). Mez. postavení č. státu se zkomplikovalo 1168 nástupem syna V. II. Vojtěcha na arcibiskupský stolec v Salcburku; Fridrich I. Barbarossa se rozhodl oslabit příliš silný přemyslovský stát. V. II. abdikoval 1173 ve prospěch svého syna Bedřicha, kterého nechal zvolit králem; císař využil rozporů mezi Přemyslovci a docílil toho, že v Čechách nakonec nastoupil jen s knížecím titulem Soběslav II.
