Vladislav I. Lokýtek
Vladislav I. Lokýtek z rodu Piastovců, 3. 3. 1260 nebo 19. 1. 1261 - 2. 3. 1333, od 1314 pol. král. Od 1267 spolu se svými bratry kníže kujavský, lęczycký a dobrzynský. Po smrti svého bratra Leška III. Cerného 1288 vystoupil s nároky na Malopolsko (1288-92 vévoda sandoměřský) a získal plnou vládu v Kujavsku a Sieradzsku; neúspěšný v boji o Malopolsko 1289-90 s Jindřichem IV. Probusem a 1290-92 s č. králem Václavem II. V září 1292 donucen vzdát se nároků na Sandoměřsko a přijmout svá knížectví od Václava II. v léno. 1296 získal na zákl. testamentu Velkopolsko a Gdaňské Pomoří. 1300 svržen velmoži ve Velkopolsku, v boji s Václavem II. ztratil všechny země a uprchl do zahr. Připojil se k protipřemyslovské koalici, 1304-05 s podporou Anjouovců ovládl opět Sandoměřsko, 1306 po smrti Václava III. Krakovsko a Gdaňské Pomoří. 131l-12 proti jeho vládě v Malopolsku povstání podporované Janem Lucemburským, který užíval titul polského krále. Od 1314 rozšiřoval V. I. L. svou moc ve Velkopolsku proti hlohovské větvi Piastovců, 1318 získal souhlas pol. episkopátu ke král. korunovaci, která byla uskutečněna 20. 1. 1320 v Krakově (jádrem pol. král. se stalo Malopolsko). Jeho korunovace nebyla uznávána řadou Piastovců (slezských, mazovských) a Janem Lucemburským. 1325 V. I. L. ve spojení s Litevci zpustošil vých. část Braniborska; 1327 zaútočil proti Polsku Jan Lucemburský a řád něm. rytířů (rozšíření č. svrchovanosti ve Slezsku); 1329 vyvolal V. I. L. novou válku s řádem, v níž 1332 ztratil svrchovanost nad Kujavskem. Za V. I. L. byla definitivně překonána roztříštěnost pol. feud. státu; jeho obnovu dovršil Kazimír III. Veliký.
