Vitorazsko
Vitorazsko [podle Vitoraze, něm. Weitra, v Dolních Rakousích], hist. území v oblasti horního povodí Lužnice; pův. řídce osídlené slovanským obyv. (do 9.st. snad samostatný kmen), tvořilo nárazníkové pásmo mezi č. státem a řím.něm. říší (církevně patřilo k pasovské diecézi, polit. podřízeno Přemyslovcům); od 12.st. pronikali do V. něm. kolonisté z Bavorska a z Rakouska, 1186 udělil V. kníže Bedřich v léno Kuenringům, 1296 je ovládli Habsburkové; lenní vztah k č. králi během 13.st. zanikl. O opětovné získání V. se neúspěšně pokusil Jan Lucemburský. Nepatrný zbytek č. obyv. se udržel až do novověku. Do 1919 bylo V. součástí země Dolní Rakousy; na základě Saintgermainské mírové smlouvy byla jeho západní část včetně předměstí Gmündu s význ. žel. křižovatkou (České Velenice) připojena k ČSR.
