Vatikán město
Vatikán [-ty-], Vatikánský městský stát, lat. Status Civitatis Vaticanae, it. Stato della Città del Vaticano - círk. stát v již. Evropě v Římě na stejnojmenném pahorku, na pravém břehu ř. Tibery; 0,44 km2, 860 obyv. (2002) srov. 1 000 obyv. (1984), úřední jaz. italština, latina. - Rozlohou je V. nejmenším státem světa. Náboženské a politické centrum římkat. církve, sídlo papeže a círk. hodnostářů. K V. patří některé budovy mimo vlastní V. a letní sídlo papeže Castel Gandolfo. - Vatikánský palác byl ve své pův. podobě zal. zač. 6.st. papežem Symmachem. Nejvýzn. části V. pocházejí z 15.-17.st. od vynikajících it. architektů (D. Bramante, D. Fontana, C. Maderna, G. L. Bernini). Nejznámější jsou Sixtinská kaple a Capella Paolina, borgiovské síně, papežské sídlo kolem papežského paláce Cortile di San Damasco, stavby Belvedéru, Velká obrazárna, knihovna, archív a komplex muzeí (Musei Vaticani) v sev. části V., umístěných v Belvedérském paláci a v několika budovách z 19.-20. století. Zahrnují pinakotéku a muzea starožitností: Museo Pio-Clementino s galerií plastik (zal. 1771, klas. a helénistické skulptury), Museo Gregoriano-Etrusco (zal. 1837, např. Mars z Todi), Museo Gregoriano-Egizio (zal. 1839, zejm. rekonstrukce interiérů hrobek faraónů), Museo Chiaramonti (sbírky Pia VII.), Museo Profano della Biblioteca (iluminované kodexy), galerie map a galerie tapisérií, Museo Sacro (drobné kř. um.) - dále historické interiéry: komnaty Borgiů, Sixtinskou kapli a Raffaelovy stance a lodžie. 1970 byly zpřístupněny reinstalované sbírky Lateránských muzeí: Museo Gregoriano Profano (řecké a řím. skulptury), Museo Pio Cristiano (starokř. památky, hl. epigrafické), Museo Missionario Etnografico (mimoevr. kultury); 1973 otevřeno Histo rické muzeum (kočáry, uniformy papežské gardy). - V. je jedním z největších svět. vlastníků pozemků, burzovních i prům. akcií, význ. fin. věřitelem. Hosp. je spjat s mez. monopoly, úzce je spojen s Itálií. Má vlastní spoje (rozhlas, poštu), oficiální deník. Význ. tur. ruch. Měna: italská lira. - Státní zřízení: teokratická abs. monarchie v čele s hlavou římkat. církve - papežem, voleným doživotně tajným hlasováním konkláve kardinálů, kteří nepřesáhli 80 let věku. Papež soustřeďuje ve svých rukou nejvyšší zákonodárnou, výkonnou i soudní pravomoc; papežova suverenita nad V. je přitom důsledkem jeho suverenity na poli mez. jako hlavy římkat. církve. V. je současně nezávislým městským státem i centrem římkat. církve - sídlem Sv. stolice; vedle sebe zde existují nejvyšší orgány církve a nejvyšší orgány vatikánského státu a jejich činnost se v praxi často prolíná. Nejvyššími poradními orgány papeže v círk. záležitostech jsou kolegium kardinálů a biskupský (episkopální) synod. Praktické řízení círk., polit. a hosp. záležitostí V. je v kompetenci řím. kurie, kterou tvoří: státní sekretariát v čele se státním tajemníkem (funkce obdobná úřadu předsedy vlády - hlava vatikánské administrativy), rada pro veřejné záležitosti církve (řídí styky V. s cizími státy), 9 kongregací (obdoba ministerstev) a další instituce. Reprezentativní a pořádkovou funkci plní papežská švýc. garda. - Polit. strany neexistují; odbory, zal. 1979, sdružují světské zaměstnace Vatikánu.
