Valla
Valla Lorenzo (Laurentius), 1405 nebo 1407 - 1. 8. 1457, it. humanista. Jeden ze zakl. vědecké filol.-hist. kritiky starověkých textů; prokázal podvrženost Konstantinovy donace . Jako filozof vystupoval proti scholastice a kř. asketismu. Byl inspirován Quintilianem, měl kontakty s epikurejskou opozicí vůči aristotelismu a stoicismu. Z této spolupráce vytěžil dialog De voluptate (O rozkoši). Dílo bylo odsouzeno církví a vystaveno útokům. Pro člověka je podle V. (podobně jako u Epikúra) největším dobrem voluptas (rozkoš), jež záleží v radosti ducha i těla. V díle De libero arbitrio (O svobodě vůle) se zabýval boží presciencí (prozřetelností) a jejím smířením s lidskou svobodou; svoboda přísluší chtění člověka. Protiklad se nedá smířit jinak než duchem pokory, vymyká se racionální spekulaci. Ve své dialektice hájil zásadu, že pravda žije v bojích škol. Svými překlady z řečtiny seznamoval středověkou Evropu s díly ant. historiků, zejm. Hérodota a Thukydida.
