Tyrolsko
Tyrolsko, něm. Tirol - spolková země v záp. Rakousku; 12 647 km2, 675 063 obyv. (2001) srov. 594 000 obyv. (1983), spolkové m. Innsbruck. Hornatá alpská země s nejvyšší h. Rakouska Grossglocknerem ve Vysokých Taurách, 3 797 m n.m. Chov skotu. Prům. těžební (soli, magnezit, stav. kámen), železářský, sklář., chem., text., potr., energetiky. Tur. ruch se středisky Kitzbühel, Innsbruck, Zillertal, Seefeld. - T. jako hist. území bylo zformováno v 11.-13.st. Pův. se zde rozvíjely velké državy brixenských a tridentských biskupů (byly jim uděleny jako říšské léno císaři Jindřichem II. a Konrádem II.) a šlechtická hraběcí panství (Andechsové). Jádro T. zformoval rod hrabat z Vintschgaueru (od 1230 z Tirolu) prostřednictvím dědictví, fojtství nad círk. statky a výbojů. 1248 zdědil gorický hrabě Menhard I. držby Andechsů a v důsledku sňatku (1237) získal po smrti posledního hraběte z Vintschgaueru Albrechta (†1258) jako dědičné léno v ženské linii hrabství Tirol. Menhardovci dovršili zemskou svrchovanost hrabat, od 1286 na úrovni říšského knížectví. Ve 14. až 16.st. hosp. (těžba drahých kovů, obchod s Itálií) a kult. rozkvět T.; za vlády dědičky Menhardovců Markéty Maultasch o T. usilovali Lucemburkové, Wittelsbachové a Habsburkové (Jan Jindřich, hrabě 1336-1341; Ludvík Starší, hrabě 1342-61); Markéta předala zemi po smrti svého syna 1363 rak. vévodovi Rudolfu IV. 1379-1490 a 1564-1665 T. pod vládou vedlejších linií Habsburků. V 1.pol. 16.st. pronikla do T. reformace, 1525-1526 selská válka (M. Gaismair). Od 2.pol. 16.st. protireformace. 1803 byla k T. připojena území sekularizovaných biskupství brixenského a tridentského. Za napoleonských válek připadlo 1805 Bavorsku; proti jeho správě vypuklo 1809 lid. povstání vedené A. Hoferem. Povstání poraženo spojenými fr. a bavorskými vojsky. Od 1814 T. opět součástí Rakouska. Po 1.svět. válce bylo Rakousko saint-germainským mírem nuceno vzdát se již. T. (s it. a něm. mluvícím obyv.) ve prospěch Itálie (kraj Trentino - Alto Adige).
