Tripitaka
Tripitaka [sanskrt, trojí koš], soubor kanonických spisů buddhismu, vydávaný za zjevení Buddhy ve výkladech jeho žáků. Po staletí se zjevení šířila v ústním podání; poprvé byla (podle legendy) lit. zpracována v 1.st. př.n.l. Nejst. a jediná úplná je pálijská verze školy théravádinů (vyznavači učení vážených mnichů), ze sanskrtských a prákrtských redakcí se dochovaly jen zlomky. Pálijská T. má tři části (pitaky). První, Vinajapitaka (Koš řádové disciplíny), obsahuje pět knih pojednávajících o stanovách a organizaci života v buddhistických mnišských komunitách, o pravidlech přijímání do těchto komunit a o požadavcích na mnichy. Druhá, Suttapitaka (Koš kázání), zahrnuje pět sborníků (pnikají) rozebírajících učení buddhismu ve formě kázání a besed připisovaných Buddhovi a jeho nejbližším žákům, dále soubory legend, aforismů, komentářů ap. Třetí část, Abhidhamma -pitaka (Koš vyššího učení), se skládá ze sedmi knih shrnujících teol. výklad zákl. tezí buddhistické věrouky. Upravy textů, které prošly dlouhým vývojem, umožňují studovat vývoj buddhismu v různých dobách a lokalitách na hist. cenném pozadí. - První redakce T. provedena na 1. buddhistickém koncilu v Rádžagrze (asi 477 př.n.l.), konečná redakce na 3. koncilu v Pátalipuře (3.st. př.n.l.) a zejm. v 80. letech l.st. př.n.l. na Srí Lance.
