Tertullianus
Tertullianus, Quintus Septimius Floreus T., asi 160-asi 230, řím. patristický filozof; církevní otec. Zastánce tvrzení o neslučitelnosti filoz. a náb. víry. Jeho zásluhy o církev spočívaly hl. v rétorické propagandě kř., v obraně církve před řím. mocí a heretickými představami. Nesmiřitelně vystupoval proti spojování filoz. s kř.; tvrdil, že mezi vírou a rozumem nejsou žádné styčné body. Tertullianovým principem bylo credo quia absurdum (věřím, protože je to nesmyslné), které vyjadřuje smysl jeho učení: pravda víry je něco zcela jiného než pravda rozumu, tohoto světa; proti rozumu kladl T. božské zjevení. Podléhaje iracionalismu rozvíjel svéráznou formu mystického ,,materialismu": pokládal duši a boha za tělesa svého druhu. Jeho pojetí víry jako nejvyšší pravdy připravovalo půdu pro podřízení filozofie teologii, vědy víře, což bylo příznačné pro následující období vývoje kř. filozofie.
