Telesius
Telesius [-ézi-] Bernardinus . 1509 až 2. 10. 1588, it. renesanční filozof; materialista, hylozoista s deistickými nedůslednostmi. Vyhlašoval nutnost vysvětlení přírody z ní samé, za pomoci co nejmenšího počtu principů a na základě zkušenosti, ,,aby se lidé stali nejen poznavateli všeho, nýbrž i ovladateli všeho". Své vl. ideje stavěl proti Aristotelovi. V jeho v podstatě deistickém názoru se příroda jeví jako hmota se dvěma činnými silami (teplo a chladno), jimiž chce nahradit aristotelský dualismus látky a formy. Svět je mu uzavřeným celkem, do něhož nic nevstupuje zvenčí. Hmota, jejíž procesy jsou vysvětlovány zřeďováním a zhušťováním, se nemění, nemůže být ani vytvořena, ani zničena. Ani oblast duševního není podle T. něco vzhledem k hmotě vnějšího, hmota je oduševnělá. Prozřetelnost boží však Telesiovi řídí mechanické dění prvků a vede je k ustavení jednotlivých konkrétních forem bytí; finitismus je u T. jen výsledkem naturalistického mechanicismu. V teor. poznání pokládal smyslovou zkušenost za jediný zdroj vědění. Též morálka je redukována na smyslový hédonismus. Telesiova přírodně filoz. koncepce tak připravila cestu G. Brunovi, T. Campanellovi, F. Baconovi, T. Hobbesovi. Hl. dílo: De naturajuxta propria principia (O přírodě podle jejích vl. principů).
