Suezský průplav
Suezský průplav, dop. nám. průplav v Egyptě v Suezské šíji, spojuje moře Středozemní s Rudým; v r. 1981 dlouhý 195 km, široký 365 m a hluboký 19,5-20 m. Je zásobován vodou z Nilu kanálem prokopaným do lsmá'ílíje. Průplav je v úrovni mořské hladiny (bez zdymadel) a plavba za pomoci remorkérů trvá průměrně 15 hodin. V konvoji bývá 20 i více lodí; denně plují dva konvoje již. směrem a jeden sev. Na trase jsou 4 výhybny. Průplavem mohou proplouvat lodě do 150 000 t, po dokončení rekonstrukce do 370 000 t. V 1982 proplulo S. p. 22 545 lodí s 231,4 mil. t nákladu. Pod průplavem vybudován (1980) 17 km sev. od Suezu silniční tunel spojující Káhiru se Sinajským poloostrovem. U al-Kantary je S. p. přemostěn otáčecím mostem. - K prvním pokusům o vybudování průplavu, spojujícího Středozemní a Rudé moře, došlo jíž ve starověku. Ve 2.tis. př.n.l. byl prokopán tzv. Kanál faraónů mezi Rudým mořem a Nilem; v době úpadku starověkého Egypta postupně zanesen, znovu obnoven ve 3.st. př.n.l., ve 2.st. n.l. a posléze 642 po arab. okupaci Egypta, 776 však ze strategických důvodů zasypán. Pozdější snahy o obnovu kanálu nebyly uskutečněny; teprve v 50. letech 19.st. prosazen z iniciativy eg. místokrále Saída paši a fr. podnikatele a diplomata F. M. de Lessepse (podporovaného fr. císařem Napoleonem III.) plán průplavu Suezskou šíjí. - S. p. byl vybudován 1859-69 akciovou Spol. Suezského průplavu (Société Universelle du Canal Maritime de Suez) pod vedením F. M. de Lessepse. Většinu stav. prací zde prováděli eg. feláhové; v důsledku těžkých prac. podmínek a epidemií zemřelo v průběhu stavby průplavu na 20 000 domorodých dělníků. 1856 uzavřel eg. místokrál s Lessepsem smlouvu, zaručující Spol. Suezského průplavu koncesi na provoz průplavu 99 let od jeho otevření (tj. od 17. 11. 1869). Eg. vláda pův. vlastnila 44% akcií Společnosti, zatímco 56% připadlo akcionářům ve Francii a dalších evr. zemích. 1875 využila však Velká Británie hosp. těžkostí Egypta a odkoupila od jeho vládce, chedíva Ismaíla (1830-1895), kontrolní balík akcií; v důsledku brit. okupace Egypta 1882 se pak S. p. dostal plně pod kontrolu Velké Británie. 1888 podepsána sice v Istanbulu mez. konvence, zaručující svobodnou plavbu průplavem v míru i za války a zakazující militarizaci celého přilehlého pásma, Velká Británie ji však prakticky nerespektovala. 1937 byl Egyptu přiznán podíl z provozu průplavu (asi 300 000 liber ročně) a první Egypťané přijati do správní rady Společnosti; 1949 zvýšen eg. podíl na 7% čistého zisku. Nová situace vznikla v důsledku vítězství nár. rev. v Egyptě 1952. 26. 7. 1956 vyhlásil eg. prez. G. A. Násir znárodnění S. p. Velká Británie a Francie na to reagovaly nejprve dipl. a hosp. nátlakem a posléze (spolu s Izraelem) ozbrojenou intervencí na přelomu října a listopadu 1956 (suezská krize). V důsledku diplomatického zásahu SSSR a z obav o vyhrocení konfliktu ve světovou válku byly však válečné akce záhy zastaveny a intervenční vojska stažena z eg. území. 13. 7. 1958 podepsali zástupci Spol. Suezského průplavu s eg. vládou dohodu, v níž se za náhradu 28 300 000 eg. liber zřekli práv akcionářů k S. p. Od znárodnění 1956 je S. p. majetkem Egypta. 1967 byl izraelskou agresí vyřazen z provozu; doprava zde obnovena až 1975. V následujících letech rozšířen a prohlouben.
