Stumpf
Stumpf [št-] Carl. 21. 4. 1848 - 25. 12. 1936, něm. ideal. filozof, psycholog a hud. vědec; prof. univ. ve Würzburgu, Praze, Halle, Mnichově a Berlíně. Ovlivněn dílem F. Brentana. V psychol. rozlišil jevy (obsahy smyslových počitků a jejich reprodukce) a funkce čili akty (manipulace s jevy, např. v tvoření pojmů, chtění). Funkce se může měnit v jevech bez obsahových změn, stejně jako se mohou měnit jevy beze změn funkcí; proto nelze ztotožňovat psychol. funkci s psychol. ,,já". Vnímání celostí je psychickým utvářením souhrnů, pouhé pocity se liší od hnutí mysli (radost, zármutek, hněv). Rozlišování kvality tónů má původ ve zrakových asociacích, kolísání tónů je dáno akomodací (vibrace sousedních tónů nemá vlastní energii, pouze energii ,,zvláštní" a ,,střední"). Konsonanci nazývá S. konkordancí, disonanci diskonkordancí. Kromě naší hud. soustavy existují i jiné rytmické a melodické systémy. S. důsledně odmítal psychofyzický paralelismus a neuznával vzájemné působení duše a těla. Hl. díla: Erscheinungen undpsychische Funktionen (Jevy a psychické funkce), Psychologie und Erkenntnistheorie (Psychol. a teorie poznání), Tonpsychologie. Jeden ze zakl. srovnávací hud. vědy. K jeho žákům patřili mj. E. M. Hornbostel a C. Sachs.
