Státní symfonické a komorní orchestry v ČSSR
Státní symfonické a komorní orchestry v ČSSR název sídlo zal. šéfdirigent . od Č S R Česká filharmonie Praha 1894 Václav aeumann 1968 Janáčkova filharmonie Ostrava Ostrava 1954 Otakar Trhlík 1966 Jihočeský státní orchestr České Budějovice 1981 Jaroslav Vodňanský 1981 Karlovarský symfonický orchestr Karlovy Vary 1954 Radomil Eliška 1969 (1835) Moravská filharmonie Olomouc 1945 Jaromír Nohejl 1960 Plzeňský rozhlasový orchestr Plzeň 1946 Vít Micka 1981 Pražský komorní orchestr Praha 1951 bez dirigenta Severočeská státní filharmonie Teplice 1948 Jaroslav Soukup 1973 (1831) Státní filharmonie Brno Brno 1956 František Jílek 1978 Státní symfonický orchestr Gottwaldov Gottwaldov 1946 Rostislav Hališka 1965 Středočeský symfonický orchestr Poděbrady 1961 Jan Maria Dobrodinský 1979 Symfonický orchestr Cs. rozhlasu v Praze Praha 1925 Vladimír Válek 1985 Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK Praha 1934 Jiří Bělohlávek 1978 Symfonický orchestr Hradec Králové Hradec Králové 1978 Rudolf Krečmer 1985 Východočeský státní komorní orchestr Pardubice 1969 Libor Hlaváček 1977 Pardubice Západočeský symfonický orchestr Mariánské Lázně 1954 Stanislav Bogunia 1982 Mariánské Lázně S S R Slovenská filharmónia Bratislava 1949 Bystrík Režucha 1984 Slovenský komorný orchester Bratislava 1960 Bohdan Warchal 1960 Symfonický orchester Cs. rozhlasu Bratislava 1929 Ondrej Lenárd 1977 v Bratislave Štátna filharmónia Košice 1968 Richard Zimmer 1985 Štátny komorný orchester Žilina 1974 Jan Valta 1981 %[s]POJ středověkého improvizovaného vícehlasu (asi od 850); dvojhlas užívající zejm. kvarty, kvinty, oktávy v paralelním pohybu (o. paralelní, rovnoběžné) nebo se stranným pohybem z unisona (o. laterální, stranné), později i s protipohybem a se závěrečným střídáním souzvuků. V praxi se rozvinuly i pestřejší formy o.; b) forma komponovaného vícehlasu notredamské školy; spodní hlas (tenor) obsahuje úseky responzoriálního gregoriánského zpěvu (cantus firmus), v chorálu původně přednášené sólisticky. Vrchní hlasy (odspodu : duplum, triplum, quadruplum) jsou bohatě melismatické a probíhají v modálním rytmu. Rozsáhlý soubor organ vytvořil údajně Leoninus, složitěji ho přepracoval Perotinus.
