Spiš
Spiš, hist. území v sv. části Slovenska. Pův. řídce osídlená pohraniční oblast uh. státu, od 2.pol. 12.st. komitát. Růst významu oblasti v souvislosti s kolonizací a s rozvojem tranzitního obchodu (s Polskem a Pobaltím). Charakteristická pro S. byla existence několika výsadních území. Ve 12.st. se k ochraně hranic vytvořil samosprávný celek obcí zvaný spišští kopiníci (obce Betlanovce, Gánovce); 1243 jim uh. král Béla IV. potvrdil hosp. a polit. výsady. Od 12.st. byli do S. povoláváni zahr. kolonisté (zejm. z Bavorska; také ltalové - Spišské Vlachy), kteří se podíleli na zakládání měst a vytvořili tzv. Společenství spišských Sasů. Nejvýzn. městy byla Levoča a Kežmarok (svobodná král. města); další privilegovaná města a městečka utvořila 1344 spolek 24 spišských měst. Střediskem S. byl Spišský hrad, od 16.st. Levoča. 8. 11. 1412 zastavil uh. král Zikmund Lucemburský Polsku část S. za 37 000 kop č. grošů; tzv. spišskou zástavu tvořilo 13 privilegovaných měst a panství Ľubovňa-Podolínec s poddanskými městy. Pol. králové potvrdili privilegia spišských měst a zřídili ke správě spišské zástavy úřad starosty Spiše, který často zastávali členové rodu Lubomirských. Uherské sněmy neúspěšně požadovaly navrácení spišské zástavy; teprve při dělení Polska byla 1772 obsazena rak. vojskem a 18. 9. 1773 podepsal pol. král dohodu o navrácení zástavy Uhrám. Středověká a raně novověká S. patřila k význ. oblastem Uher s vysokou měšťanskou kulturou. V 15.st. byla dočasně ovládnuta J. Jiskrou z Brandýsa a bratříky, v 16.st. převládla reformace, v 18.st. rekatolizace. V 19.st. samosprávné správní celky na S. zanikly (1803 spišští kopiníci, 1876 provincie 16 spišských měst). V.t. spišská města.
