Skácel Jan
Skácel Jan, 7. 2. 1922 Vnorovy - 7. 11. 1989 Brno, č. reflexívní a lyrický básník; jeho metaforické vidění skutečnosti vychází z pohledu venkovského člověka a akcentuje hodnoty domova, lásky a přírody (Kolik příležitostí má růže, 1957; Smuténka, 1965; Dávné proso, 1981; Odlévání do ztraceného vosku, 1984; Kdo pije potmě víno, 1988; A znovu láska, 1991; Stracholam, 1993; Noc s Věstonickou venuší, 1991). Vydal i poezii pro děti (Pohádka o velkém samovaru, 1961; Uspávanky, 1983) a dětskou poezii na motivu obrazů a pastelů Josefa Čapka (Kam odešly laně, 1985; Proč ten ptáček z větve nespadne, 1988). Autor prózy (Jedenáctý bílý kůň, 1964; Třináctý bílý kůň, 1993). 1954-63 redaktor č. rozhlasu v Brně, 1963-69 šéfredaktor kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury). Po 1969 byl Host do domu zakázán a S. nesměl publikovat. Vydával svá díla v samizdatu a v zahraničních vydavatelstvích exilové literatury. Opětovně byť v omezené míře mohl vydávat od 1981. Na podzim 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89.
