Seifert Jaroslav
Seifert Jaroslav, 23. 9. 1901 Praha - 10. 1. 1986 tamtéž - český básník. Nob. c. za literaturu (1984). Působil jako redaktor v novinách i časopisech (Rudé právo, Reflektor, Nová scéna, Práce), patřil k zakládajícím členům Devětsilu. Počáteční bás. tvorba v období proletářské poezie vyjadřovala jednoduchou, lehce srozumitelnou formou osobně prožitý pocit třídní nenávisti a okouzlení z krásy boje proletariátu (Město v slzách, Samá láska). V poetistickém období opustil logickou významovou výstavbu textu a širokým proudem volně řazených asociací, překvapivým spojováním významů a slovními hříčkami objevoval krásu i v nejprostších věcech (Na vlnách TSF). Na zač. 30.let se ústředním motivem jeho tvorby stala vzpomínka jako nostalgická evokace ztraceného dětství a domova, smyslové opojení hmotným světem vystřidal zdůvěrnělý citový vztah (Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro, sbohem). V době hrozby fašismu a okupace Seifertova poezie reagovala na mnichovské události, posilovala nár. sebevědomí a oslavovala květnové povstání 1945 (Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most, Přilba hlíny). Do tvorby 50. let proniká stále víc melancholie harmonizovaná hledáním kladných hodnot v č. krajině. Praze, nár. tradici i v návratech k matce (Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka, Chlapec a hvězdy). Ve sbírkách 60.-80. let Seifertova poezie ztvárňuje stále víc plynutí času a motiv smrti, verše jsou i nadále intimním vyznáním, ale i nepatetickým obrazem všedních dnů (Koncert na ostrově, Halleyova kometa, Odlévání zvonů, Deštník z Piccadilly, Morový sloup, Býti básníkem ). Autor veršů pro děti a vzpomínek Všecky krásy světa.
