Schlick
Schlick [šlik] Moritz, 14. 4. 1882 - 22. 6. 1936 (zavražděn), rak. filozof a fyzik; hl. představitel raného logického pozitivismu, zakl. Vídeňského kruhu. Hlásil se k "důslednému empirismu", k němuž dospěl pod vlivem R. Carnapa a L. Wittgensteina od kritického real. Orientoval se hl. na gnozeologickou problematiku. Vycházel ze "smyslových dat", t.j. smyslových prožitků poznávajícího subjektu. Poznání podle S. reprodukuje pouze strukturální vztahy smyslové zkušenosti. Racionální poznatky (např. matematické nebo logické) mají ryze analytický ráz; jsou tautologiemi, které nijak nepronikají do podstaty skutečnosti. Otázku po podstatě bytí pokládal ze nesmyslnou. Byl jedním z autorů tzv. principu verifikace. Zabýval se problémy filozofie přírodních věd, zejm. prostoru, času, kauzality; hlásal eudaimonistickou etiku, podle níž je smyslem lidského života mládí. Hlavní dílo: Allgemeine Erkenntnislehre (Obecná teorie poznání).
