Romulus a Remus
Romulus a Remus, bájná dvojčata, synové boha Marta a vestálky Rhey Silvie, dcery mytického krále Alby Longy. Po narození byla matka R. a R. utopena a novorozeňata puštěna v dřevěném korýtku po proudu Tiberu. Ujala se jich vlčice, která je odkojila. Později byli bratři vychováváni pastýři. Jako dospělí odešli do Alby Longy, kde vrátili vládu svému dědovi. Při zakládání m. na místě, kde vyrostli, vznikl mezi bratry spor o tom, po kom se bude město jmenovat a kdo mu bude vládnout. Auspicie rozhodly ve prospěch Romula, který při vymezování obvodu budoucího m. zabil svého bratra za to, že na posměch přeskočil vytyčenou brázdu. (Podle tradice se zal. Říma tedy připisuje bájnému Romulovi a klade je na 21. 4. 753 př. n.l.). V novém m. zavedl Romulus azyl pro vyhnance a uprchlíky a sezval okolní obyv., hl. Sabiny se ženami a dětmi, k slavnostním hrám, při nichž Římané jejich ženy a dcery unesli. Sabinský král Titus Tatius vyrazil s vojskem proti Římu, ale Sabinky před bojem obě strany smířily. Romulus vládl společně s Titem Tatiem až do jeho smrti, pak byl králem opět sám. Po své smrti byl podle mýtu vzat na nebesa a stal se bohem Quirinem.
