Súdán dějiny
Súdán - dějiny Území dnešní Súdánské dem. rep. bylo ve starověku opakovaně cílem eg. expanze; posléze zde vznikly samostatné otrokářské státy (Napata, Meroe) s vyspělou kulturou. V 6.st. n.l. sem proniklo kř.; od 7.st. začali do S. pronikat Arabové, kteří do 15.st. ovládli celou zemi a postupně ji islamizovali. Současně s tím se vytvářely feud. vztahy a vznikaly feud. státy (říše Dárfúr, Sennár, Mukurra), v nichž však přežívaly zbytky otrokářského i prvobytně pospolného řádu. Počátkem 20. let 19.st. byla většina súdánského území dobyta Egyptem. Proti eg. nadvládě i brit. kolon. expanzi propuklo 1881 povstání mahdistů, kteří 1885 vytvořili v S. nezávislý stát s centrem v Ummdurmánu. 1898-99 byla mahdistická říše dobyta brit. a eg. vojsky a S. prohlášen brit.-eg. kondominiem, nazvaným Anglo-egyptský Súdán. 1956 se stal S. samostatnou rep.; ze země odešla brit. a eg. vojska a zesílil zde hosp. i polit. vliv USA. 1958-64 vládla v zemi voj. klika gen. I. Abbúda; 1964 svrženalid. povstáním, v boji o další orientaci země však zvítězily konzervativní síly. 1969 se moci ujala voj. vláda v čele s gen. D. M. Nimajrím. Po neúspěšném pokusu skupiny levicových důstojníků o státní převrat (1971) nastolena Nimajrího osobní diktatura a postupně posilovány svazky s kap. státy a s Egyptem. V dubnu 1985 byla Nimajrího diktatura svržena a moc převzala prozatímní voj. rada. př.n.l. 5.-4.tis. první osídlení (země Kúš, Núbie) 3.-1.tis. vliv Egypta 1. pol. 8.st. vznik států (Napata, Meroe) n.l. 23 říše Meroe zanikla pod tlakem řím. expanze a nomádských semitských kmenů 641 neúspěšný pokus muslimských Arabů o dobytí Núbie pol. 9.st. zač. postupného pronikání Arabů, jejich asimilace pův. obyvatelstvem 11.-15.st. vytváření dočasných feud. polit. celků (států) se silnými otrokářskými přežitky (Sennár, Dárfúr) 1819-85 eg. nadvláda - Núbie, Sennár a Kordofán v postavení kolonií 1877 zač. růstu vlivu Velké Británie a národnostního útlaku ze strany Velké Británie a Egypta; gen. guvernérem Ch. G. Gordon 1881 vypuklo povstání mahdistů 1885 vznik nezávislého mahdistického státu; jeho hybnou silou byli zemědělci, nomádi a chudší vrstvy m. obyv., vedoucí postavení měli kmenoví předáci a velkostatkáři. Po Mahdího smrti rozhodující vliv získala aristokracie, usilující o zřízení feud. absolutistického státu 1898-99 porážka mahdistů brit.-eg. vojsky; pronikání Francouzů do S. (Fašoda) 1899 zřízení kondominia Anglo-eg. S. (do 1951) 1904, 1908, 1910 protibritská povstání po 1918 stoupající ekon. rozvoj, vytváření kap. výr. vztahů, růst děl. třídy, nár. burž. a inteligence 1923 vznik nacionalistické organizace Svaz bílého praporu 1937 vznik Gen. kongresu Súdánců se školním vzděláním 1946 zal. Súdánská KS 1. 1. 1956 vyhlášení nezávislé republiky 1958-64 voj. diktatura gen. I. Abbúda 1963 na jihu S. vzniklo separatistické hnutí 1964 svržen gen. J. Abbúd 1965 moc v rukou pravicových burž. a feud. kruhů 1969 státní převrat; moci se ujala Rev. rada v čele s D. M. Nimajrím; legalizace KS 1971 KS obviněna z podpory skupiny levicových důstojníků, kteří se pokusili o státní převrat, a opět zahnána do ilegality; nastoupen kurs posilování vztahů s kap. státy 1972 zal. Súdánský social. svaz jako jediná legální polit. strana 1973 jižní S. získal autonomii 1975-76 pokusy nár. fronty a Muslimského bratrstva o ultrapravicové povstání 1976 uzavření obranné smlouvy s Egyptem o vytvoření společné voj.-polit. rady; hosp. a polit. sbližování s USA 1977 vyhlášení šestiletého plánu ekon. rozvoje 1979 D. M. Nimajrí se jmenoval gen. tajemníkem Súdánského social. svazu 1981 březen neúspěšný pokus o voj. státní převrat listopad rozpuštěna vláda; D. M. Nimajrí vyhlásil plán ozdravění hospodářství 1983 zavedeno islámské zákonodárství 1984 vyhlášení výjimečného stavu 1985 duben voj. převrat; svržení prez. D. M. Nimajrího - moc v zemi převzala prozatímní voj. rada 1986 jmenována nová civilní vláda (předseda Sádik Abdar Rahmán Mahdí); funkci kolektivní hlavy státu převzala nejvyšší rada Nár. shromáždění (předseda Ahmad Alí Mirghání) a pod vlivem eg. liter. arabské začala obrozovat. Nár. osvob. hnutí podnítilo rozmach moderní liter.; jejím ideologem byl M. A. Mahdžúb (*1908). Próza využívala lid. tradice. Poezie napodobovala klasické vzory, později se uplatňovaly záp. vlivy. Proti tradici se stavěla romant. poezie, zdůrazňující přír. motivy a osobní zážitek, mnohdy spojený i s mystikou (at-Tídžání Júsuf Bašír, *1912). Real. poezie po 2.svět. válce hlásala boj proti kolonialismu, všímala si sociální reality a užívala nové výrazové prostředky (M. Fáris, *1932, Abdarrahmán Džílí, *1931); zdůrazňovala i sepětí Súdánu s Afrikou (M. Fajtúrí, *1930). Próza se rozvíjela od 40. let (nejprve vzpomínková liter.). Uspěchy v prozaické tvorbě se objevily v 60. letech v dílech at-Tajjiba Sáliha (*1929) a Abú Bakra al-Chálida (*1933). V současné próze převládá real. zobrazení skutečnosti.
