Rudolf II. Habsburský
Rudolf II. z dyn. Habsburků, 18. 7. 1552 - 20. 1. 1612, 1576-1611 římskoněmecký císař a č. král; stoupenec absolutismu a reformace. Nejst. syn císaře Maxmiliána II. Vychován na špan. dvoře. Již 1572 korunován na uh. a 1575 na č. krále, 1575 prohlášen řím.něm. králem. 1593-1606 ve válce s osmanskou říší. Prosazoval protireformaci v rak. zemích, v Čechách dal 1602 obnovit zákaz jednoty bratrské. 1606 odmítl uznat vídeňský mír s Š. Bočkajem a žitvatorocký mír s osmanskou říší, které ujednal jeho bratr arcivévoda Matyáš. 1608 přerostly rozpory mezi Habsburky do Matyášova odboje proti R. II.; Matyáše podporovaly uherské, rakouské a moravské stavy. Libeňským mírem 1608 si R. II. zachoval vládu jen v Čechách a ve Slezsku. Č. stavy si na něm vymohly 1609 vydání Majestátu, zaručujícího náb. svobodu i pro jednotu bratrskou. Mecenáš um., alchymie, vědy; Praha se za jeho vlády (sídelní m. od 1583) stala význ. centrem manýrismu (rudolfínské sbírky). Od 1599 nemocen, 161 l donucen odstoupit.
