Rádl Emanuel
Rádl Emanuel. 21. 12. 1873 - 12. 5. 1942, č. ideal. filozof; pův. vzděláním biolog; prof. UK; neovitalista. Byl pod vlivem Masarykova filoz. realismu, filozofie F. Krejčího, Deweyova pragmatismu a Drieschova vitalismu. Svou filoz. zaměřil proti pozitivismu i proti iracionalismu a realizoval ji spíše jako provokativní kladení problémů než jako systematickou teorii. Před l.svět. válkou publikoval práce z biol. (Dějiny vývojových teorií v biologii 19. st.). Po vzniku ČSR se soustředil na otázky filozofické, náb. a sociálně politické. S něm. filoz. se vyrovnává v Romantické vědě, s problémy soudobé vědy v Moderní vědě. Otázky zde nadhozené řeší protipozitivisticky ve prospěch vitalismu; uznává dualismus ducha a přírody, kauzalitu a teleologii, podřízení filoz. teologii (Filosofie a teologie). Z hlediska svého filoz. aktivismu psal Dějiny filosofie 1 -2. Ke konci života zesílila u R. ještě více víra v existenci abs. řádu nad světem, což se odrazilo v jeho posledním díle Útěcha z filosofie. Nejsilnější myšlenkový vliv měl R. na protestantskou filozofii.
