Plútarchos
Plútarchos z Chairóneie, asi 45 - asi 127, řec. spisovatel, filozof a historik, jeden z nejvzdělanějších a nejplodnějších řec. spisovatelů řím. období. Psal populárně filoz. pojednání nazvaná Ethika (lat. se obvykle uvádějí jako Moralia ), jeho hl. dílem jsou však Životopisy . Hlásil se k platonismu, náležel k platónské Akademii, měl však sklony k eklekticismu a mysticismu. Polemizoval se stoiky a epikurejci. V největším svém díle Bioi paraleloi (Souběžné životopisy), z něhož se zachovalo 23 dvojic životopisů vynikajících Řeků a Římanů a 3 životopisy samostatné, vyzdvihoval lidské ctnosti a na dvojicích obdobných osudů (například Démosthena a Cicerona) se snažil ukázat rovnocennost obou ant. národů. Životopisy však nepsal jako historik, nýbrž jako moralista. Svým dílem působil silně a dlouho jako málokterý z ant. autorů. Po celý středověk byl v Byzanci školským autorem, od konce 14.st. se s ním seznámila i záp. Evropa. Byl zvláště oceňován v období renes. a reformace, zejm. Melanchthonem, Erasmem Rotterdamským, F. Rabelaisem, M. Montaignem, později J. J. Rousseauem. Z životopisů čerpala zvláště fr. klas. tragédie (P. Coreneille, J. Racine) a W. Shakespeare. Plútarchovi hrdinové se stali ideálem republikánské hrdosti i lásky k vlasti jak pro řečníky fr. revoluce konce 18.st., tak pro rus. děkabristy. Z dalších spisů: O tlachavosti , O zvědavosti , O potlačování hněvu , O poslouchání . O lásce , Hostina sedmi mudrců . Rady manželské , Utěcha ženě , Přátelé a pochlebníci , Hovory o lidském štěstí .
