Petrarca Francesco
Petrarca [-ka] Francesco, 20. 7. 1304 Arezzo, Toskánsko - 19. 7. 1374 Arquà Petrarca, prov. Padua, it. básník a prozaik; "otec humanismu". Svou milostnou lyrikou v toskánštině (Canzoniere - Zpěvník) zal. spolu s Dantem a G. Boccacciem it. psanou liter. Postava opěvované Laury, s níž se setkal 1327 v Avignonu, tehdejším sídle papežů, má již na rozdíl od "ušlechtilé paní" sladkého nového stylu a Dantovy Beatrice výrazné pozemské rysy. Psychol. a citová hloubka jeho lyriky, odrážející niterný rozpor mezi touhou po lásce a slávě a náb. úvahami, učinila z P. díla vzor pro pozdější evr. lyriku. Vložené polit. básně vyjadřují touhu po míru a sjednocení Itálie a kritiku papežského dvora. Z lat. děl vyniká epos Africa, Bucolicum carmen (Pastýřská báseň) a spisy hist. a filoz. (De viris illustribus - O slavných mužích, Secretum meum - Moje tajemství). Jeho korespondence s Karlem IV., Arnoštem z Pardubic a Janem ze Středy z let 1351-68 přispěla k rozvoji human. v Čechách; 1356 navštívil Prahu. Č. překládán již zač. 16.st. (Řehoř Hrubý z Jelení, Mikuláš Konáč z Hodiškova). Z nových překladů: Vzývání, Sto sonetů Lauře, Kancóny pro Lauru, výbor Listy velkým i malým tohoto světa.
