Pavel z Tarsu
Pavel z Tarsu [-zu], asi l.st., pův. Saul (Šavel), žid. teolog v Malé Asii; řím. občan, zprvu odpůrce vznikajícího kř., po svém obrácení jeho horlivý hlasatel v zemích vých. Středomoří, uznaný za apoštola. Přičítá se mu 14 listů, které tvoří vedle evangelií nejrozsáhlejší a nejvlivnější část kanonizovaných knih Nového zákona . Učení P. z T., které zahrnuje mnoho mystických prvků, zdůrazňuje zejm. myšlenku teol. univerzalismu (popření žid. původu boha) a predestinace (předurčení člověka ke spasení). Mělo značný vliv na protestantskou teologii.
