Palmýra město
Palmýra, aramejsky Tadmor - starověké m. v Syrské poušti. Od 2. tis. př.n.l. centrum karavanního obchodu, které mělo napojení přes Baktrii až do Číny. Za perské nadvlády a za helénismu zde žili Aramejci. Obch., polit. a kult. vrcholu dosáhla P. ve 2. a 3.st. n.l., kdy byla pod svrchovaností řím. říše. Vládkyně Zénobia se zcela osamostatnila a dobyla 270 Egypt a značnou část Malé Asie. 272 ji porazil řím. císař Aurelianus; své vítězství přikládal přízni palmýrských solárních božstev, která proto zavedl v celé říši jako státní kult (Sol invictus - nepřemožitelné slunce). Po povstání proti řím. svrchovanosti P. koncem 272 zpustošena. Od 4.st. nastal úpadek a 634 byla P. zničena Araby. - Arch. památky hl. s orient. prvky (triumfální oblouk, chrám boha Béla, řím. div., termy).
