Nazca, kultura
Nazca, kultura [-ska], jihoamer. předincká kult., která navazuje na paracaskou kult.; vznikla na zač. n. l. v údolí ř. Nazca, lca a Pisco na již. pobřeží Peru; největší rozkvět v 5.-7. století, v 8.-9. st. překryta kulturou Huari. Nositelé kultury Nazca byli zemědělci (umělé zavlažování; fazole, brambory, kukuřice) a chovatelé lam; vyspělá řemesla. Vyniká zejm. polychromní glazovaná keramika antropomorfních i zoomorfních tvarů s podobami nadpřirozených bytostí, zvířat, plodů, lidí. Bohatě zdobený textil (vlna, bavlna), zpracování zlata, bronz. Dochovány zbytky měst (stavby z nepálených cihel, chrámové plošinky); hrobky s mumiemi a bohatou výbavou. S některými obřady byl spojen lov lebek. Na pláni Nazca (sev. od stejnojmenné řeky) jsou do terénu vyryty přímky (dlouhé až několik km) a obrazy zvířat, které jsou ve svém celku viditelné pouze z ptačí perspektivy; jejich funkce není dosud spolehlivě vysvětlena. Předpokládá se, že nositelé kult. Nazca používali balóny z husté tkaniny (doložena z hrobů) plněné horkým vzduchem.
