Montaigne
Montaigne [-teň], Michel de 28. 2. 1533 až 13. 9. 1592, fr. filozof a spisovatel pozdní renesance. Kromě cestopisných vyprávění autor trojdílných Esejů , v nichž vytvořil a mistrovsky zvládl tento lit. žánr jako nejvhodnější výraz své skepticky a hédonisticky orientované filozofie života. Jeho pochybování má pozitivní smysl, je ostrou kritikou vládnoucího scholastického dogmatismu, autoritářství a nesnášenlivosti; Montaigneova skepse není ani pesimistická, ani agnostická. Obhajoval život jako abs. hodnotu, mající smysl v sobě samém. Skolou dokonalého života je podle M. příroda. Jeho etika je blízká epikureismu a hédonismu. Nevěřil v dogma o nesmrtelnosti duše, boha sice nepopíral, avšak v teol. viděl nepravdivé učení, které otupuje rozum. 1676 zařadil Vatikán M. spisy na index zakázaných knih. Jeho názory značně ovlivnily renesanční myšlení i filozofii fr. osvícenství; svým bystrým pozorováním lidské povahy beze všech předsudků byl iniciátorem tradice fr. burž. moralistů 17. a 18.století.
