Ming
Ming, čínská dyn. 1368-1644, hl.m. Peking, zakl. Ču Jüan-čang (po svržení dyn. Jüan). V období M. vytvořena nejcentralizovanější despotická vláda v čín. dějinách. Císař plně soustředil do svých rukou civilní i voj. moc a ustanovil přímou kontrolu ústřední moci nad místní. Největší rozkvět v období Jung-le 1403-24, akt. zahraniční polit. Námořní expedice admirála Čeng Chea 1405-33 napomohly k navázání zejm. obch. styků se zeměmi na Arab. poloostrově a ve vých. Africe. Ve vazalské závislosti na státu Ming byl Tibet, Barma, Laos, Korea, 1417-28 byl součástí Číny stát Dai Viet. 1557 Portugalci zal. první evr. kolonii na čín. území (Macao). Kult. rozvoj zejm. ve výtv. um. (malířství), řemesle (čtyřbarevný porcelán) a liter. (romány); novokonfuciánská filoz. Ke svržení dynastie přispělo rolnické povstání vedené Li C'-čchengem a zrada čín. feudálů. Ti na pomoc proti povstalcům povolali Mandžuy, kteří svrhli dynastii Ming a zmocnili se vlády (Čching). Vláda dynastie Ming pak pokračovala ve státě Jižní Ming do 1662.
