Michelangelo Buonarroti
Michelangelo Buonarroti, [-kel-dželo] 6.3. 1475 - 18.2. 1564, it. sochař, malíř, architekt a básník; Ghirlandajův žák. V raných dílech ovlivněn ant. soch. a Leonardem (Pieta ve Sv. Petru), ve Florencii vytvořil sochu Davida a kartón Bitvy u Casciny pro fresku radnice (protějšek Leonardovy Bitvy u Anghiari), který je vzorníkem pohybujících se postav nového typu; od 1505 vytvářel v Římě pro papeže Julia II. sochy náhrobků a fresky Sixtinské kaple s výjevy soch. chápaných postav, rámovaných iluzívními arch. články, po 1523 ve Florencii v San Lorenzo tvořil pro kapli Medicejských plastiky denních dob (Jitro, Večer, Den, Noc) a sochu Mojžíše pro papežův náhrobek, v nichž se vzdaloval klas. um. a spěl k nové výrazovosti, dram. patosu a subjektivitě, po 1535 maloval fresku Posledního soudu v Sixtinské kapli v nové dram. jednotě celku; od 1546 řídil stavbu Sv. Petra v Římě, kterou dotvářel v monumentální kopulovou centrálu, architektonicky řešil náměstí na Kapitolu a ve Florencii budovu Biblioteca Laurenziana. - M. představuje shrnutí evr. tradice od ant. po renes., jejímž je vyvrcholením; jeho styl vyjadřuje zároveň zhroucení ideálů renes. a tragické hledání nového výrazu (Pieta Rondanini); svým dílem ovlivnil manýrismus a baroko. - Jeho bás. dílo obsahuje milostné verše, úvahy o problémech um. tvorby a básně inspirované platonickým přátelstvím k básnířce Vittorii Colonně.
