Machar
Machar Josef Svatopluk, 29. 2. 1864 - 17. 3. 1942, č. básník; fejetonista Času. V rané subj. lyrice v reakci na lumírovský bás. verbalismus usiloval odpatetizováním a zprozaičtěním výrazu vyjádřit individualistickou deziluzi generace 90.let. Krit. pohled se sarkastickými protiměšťáckými tóny charakterizuje jak jeho intimní a polit. lyriku (Confiteor, Golgata, Zde by měly kvést růže), tak veršovanou epiku (Magdaléna) i satiru (Boží bojovníci). Odklon od souč. se projevil v hist. epice, cyklicky zachycující dějiny lidstva (Svědomím věků); Macharovo pojetí hist. je tu založeno na oslavě antiky (V záři helénského slunce), odmítání křesťanství (Jed z Judey) a obdivu k silným osobnostem (On). V próze se M. soustředil zvl. k memoárové fejetonistice (Konfese literáta) a k protiklerikální a protirak. publicistice velkého dobového ohlasu (Katolické povídky, Řím, Antika a křesťanství). Verše psané po 1.svět. válce (Tristium Praga I - C, Na okraj dnů) vyjadřují bezvýchodnou skepsi. - Před 1.svět. válkou patřil M. k předním stoupencům Masarykova realismu a exponentům Č. strany pokrokové; za války spolupracoval s domácím odbojem a 1916-17 byl vězněn. 1918-20 poslanec NS za Státoprávní dem. (resp. Čs. nár. dem.); 1919-24 gen. inspektor čs. armády. Ve 2.pol. 20.let a ve 30.letech ostře polemicky vystupoval proti politice Hradu a stal se publicistickým mluvčím č. nacionalismu.
