Ludvík XIV.
Ludvík XIV. z rodu Bourbonů (řečený Král Slunce - le Roi Soleil), 5. 9. 1638 Château de Saint-Germain-en-Laye - 1. 9. 1715 Château de Versailles, od 1643 fr. král; syn Ludvíka XIII. Do 1661 regentkou králova matka Anna Rakouská, po smrti kardinála Richelieua první min. kardinál Mazarin. 1648-53 protiabsolutistické hnutí fronda. Po Mazarinově smrti 1661 se ujal L. XIV. sám vlády. Dovršil ve Francii absolutismus, který dočasně odpovídal hosp. potřebám země a vznikající burž. (v.t. colbertismus). Královu moci mělo podporovat rozvíjející se umění, věda, literatura. Hosp. rozvoj a spol. stabilita byly postupně otřeseny zrušením nantského ediktu (útěk hugenotů, dragonády) a neustálými válečnými výboji. Důsledky ekon. oslabeni země se projevily již v posledním desetiletí vlády L. XIV. (hosp. a fin. bankrot 1693, povstání camisardů) a zejm. za jeho nástupců. Ve vnitřní polit. podporoval L. XIV. galikanismus (hl. ideolog J. B. Bossuet). V zahr. polit. těžil z vedoucího postavení Francie v Evropě po třicetileté válce a snažil se o další upevnění její rozhodující moci v Evropě dobytím Nizozemí (zejména Flander a Brabantska), něm. zemí na levém břehu Rýna a získáním Španělska. V rámci své expanze vyvolal devoluční válku 1667-68, válku o Nizozemí 1672-78, uskutečnil reunie a vedl válku o dědictví španělské 1701-14. Trvalými územními zisky bylo Alsasko, Lille, Štrasburk, Franche-Comté. Za L. XIV. vrcholný rozkvět dvorské kultury (období barokního klasicismu - zámek ve Versailles); polit. a spol. život značně ovlivňovaly jeho milenky (de La Vallière, de Montespan, de Maintenon). Na sklonku jeho vlády začala sílit spol. kritika absolutismu.
