Ludvík I. Veliký
Ludvík I. Veliký z Anjou, 5. 3. 1326 až 10. 9. 1382, od 1342 uh. a od 1370 pol. král; syn. Karla I. Roberta a Elišky (†1380), sestry Kazimíra llI. Velikého. Za jeho vlády rozkvět uh. král.; v zahr. polit. se orientoval na spojenectví s Polskem a udržoval přátelské styky s Lucemburky a s Francií. Svými výboji získal pro Uhry část Dalmácie, Červenou Rus a dočasně si podrobil Valašsko, Bosnu, Srbsko a Bulharsko. 1348-50 v boji s Janou I. ovládl Neapolsko a zasahoval i později do it. záležitostí (1381 pomohl Karlu III. z Drače na neapolský trůn). 1367 zal. první uh. univ. v Pécsi. Uh.-pol. personální unie byla vytvořena na zákl. dohody o pol. nástupnictví mezi Kazimírem III. a Karlem I. Robertem z 1339. Skutečnou moc v Polsku měla po 1370 pol. šlechta. Dědičkou uh. koruny se stala (po zavraždění Karla III. z Drače) dcera L. I. V. Marie Uherská (zasnoubená se Zikmundem Lucemburským); pol. královnou se 1385 stala její sestra Jadwiga.
