Lucca
Lucca [-ka], provinční m. ve stř. Itálii v Toskánsku, 19 m n.m.; 83 000 obyv. (2007) srov. 91 000 obyv. (1981). Průmysl text., hedvábnický, pap., potr., spotřební. Muzea, galerie, knihovna, archív, divadlo. Arch. památky. - Ve starověku ligurské sídliště, 177 př.n.l. obsazeno Římany. 56 př.n.l. zde obnovili Caesar, Pompeius a Crasus triumvirát. Po vpádu Langobardů (6.st.) hl.m. Tuscie. 1081 obdržela od císaře Jindřicha IV. privilegia, od 12.st. m. komuna. 1197 se přidala ke guelfům. Jejím hl. ekon. rivalem byla Pisa (finančnictví, výroba hedvábí). 1329 získal L. janovský rod Spinolů, kteří ji 1331 postoupili Janu Lucemburskému. 1333 se stal signorem L. jeho syn Karel (IV.), který pro ni vydal 8. 8. nové statuty a zal. u m. svůj první hrad (Montecarlo). Po Karlově odjezdu do Čech Jan Lucemburský L. prodal; 1369 si L. vykoupila od Karla IV. jako řím.něm. císaře samostatnost a právo na zřízení univ. Rep. zřízení si udržela do 1799, kdy byla ovládnuta Napoleonem Bonapartem; ten L. odevzdal své sestře Elise jako věno. 1815-47 samostatné vévodství, od 1847 součást Toskánska (od 1861 Itálie).
