Locke
Locke [lok] John, 29. 8. 1632 Wrington, hrabství Somerset - 28. 10. 1704 Essex, anglický filozof, teoretik státu a práva, pedagog; stoupenec empirismu a senzualismu, v podstatě materialista. Vzděláním přírodovědec a lékař, soustavně se však zabýval filoz. otázkami s cílem "prozkoumat původ, jistotu a rozsah lidského poznání". Ve svém hl. díle Esej o lidském poznání odmítl ideal.-racionalistické teorie poznání, zejm. učení o idejích a pojmech nezávislých na zkušenosti (vrozených), a navazuje na T. Hobbese, rozvinul senzualistickou gnozeologii ("nic není v intelektu, co nebylo dříve ve smyslech"). Pouze pomocí smyslů získává člověk nejprve jednoduché ideje (tepla, chladna, světla, chtění), ty pak rozum uspořádá v ideje složené (substancí, modů, relací). Bezprostředními předměty mysli jsou pouze tyto ideje a pouze jejich prostřednictvím se lidské poznání vztahuje k vnějšímu světu. Pravdivost poznání zaručuje shoda s obj. realitou, a protože jednoduché ideje jsou vždy adekvátní, považoval L. shodu (nesouhlas) mezi pojmy bezprostředním srovnáním idejí za nejhodnověrnější poznání, tzv. intuitivní. Dále rozlišoval poznání demonstrativní (zprostředkované, např. materiální) a senzitivní (smyslové). Jednotlivé vlastnosti těles dělil po vzoru přírodovědy (G. Galilei, R. Boyle, R. Descartes) na kvality primární (originální, původní), objektivní kopie vlastností těles, a kvality sekundární (barvy, zvuky, vůně), převoditelné na primární. Lockova kritika vrozených idejí souvisí s jeho odmítnutím etického apriorismu; obhajoval náb. snášenlivost. Pokusil se zdůvodnit konstituční formu vlády, v díle Dvě pojednání o vládě klade státu za povinnost zabezpečit svobodu a rovnoprávnost občanů; panovník, který tato přirozená práva (včetně práva na soukromý majetek) nerespektuje, ztrácí svá panovnická práva. Lockovo filoz. dílo výrazně působilo na další vývoj filoz. myšlení, zejm. na tradici angl. empirismu a fr. materialismu. Jeho názory na výchovu a vzdělání ovlivnily formování moderní pedagogiky.
