Leukippos
Leukippos z Mílétu, asi 500-440 př.n.l., starořecký filozof; zakl. atomismu, učitel a přítel Démokritův. Usiloval o překonání rozporů mezi eleatským učením o nemožnosti pohybu a smyslovou zkušeností. Na rozdíl od Parmenida uznával existenci nebytí, tj. prázdnoty, která dělí nejmenší částice bytí, atomy. Ty jsou pak nedělitelné, neměnné a bez kvalit; liší se navzájem jen velikostí a formou. Jsou ve věčném pohybu. Jejich srážky a spojení vytvářejí rozmanitost věcí. Nic se neděje nahodile, vše podléhá přísné nutnosti, vše je příčinně podmíněno. Proto L. náleží mezi první zastánce zákona dostatečného důvodu. Leukippovo učení ovlivnilo názory mnoha starověkých filozofů, Empedokla, Anaxagora, Melissa aj. a stalo se základem atomistické teorie Leukippova žáka Démokrita. Pokusy zpochybnit samu existenci L. (E. Rhode, P. Natorp, P. Tannery a další) většina badatelů odmítla.
