Lübeck
Lübeck [libek], m. v sev. Německu ve spolk. zemi Šlesvicko-Holštýnsko, něm. Schleswig-Holstein, na Trave (20 km od ústí); 212 754 (2004 úřední odhad) srov. 216 000 obyv. (1983 cenzus). U L. začíná průplav Labe-Lübeck. Arch. památky (dóm z 13.-14.st.). Muzea, divadlo. Lékařská akademie, vysoké školy. - Pův. Luibice (na místě dnešního Alt-L.), obch. centrum Obodritů a sídlo jejich knížat, kteří zde v 11.st. zal. rodový klášter. 1138 hrad i obch. osada zničeny útokem Vagrů. Centrum správy přeneseno l 143 na dnešní L. Od 1158 budován jako jedno ze sídel Jindřicha Lva, který 1160 přenesl do L. biskupství z Oldenburgu. Po pádu Jindřicha Lva l 18l se L. stal samostatným říšským m. Jeho m. právo bylo vzorem pro další m. v Pobaltí (tzv. lübecké právo převzalo přes 100 měst). Od zač. hanzy byl L. jejím polit. nejaktivnějším členem (od 1358 v L. sněmy hanzy). Vrchol rozkvětu m. ve 14.st., kdy byl L. spojen kanálem s Labem. Hosp. rozkvět zastaven v 15.st. niz. konkurencí. 18ll-13 součást fr. císařství. Od 1815 člen něm. spolku, od 1867 něm. celního spolku, od 1871 součást Německa. 1937 ztratil statut svobodného hanzovního m. a byl adm. přičleněn k zemi Šlesvicko-Holštýnsko. - Prům. hutní, energetiky, stroj., loďařský, chem., farm., rybný, dřevozpracujicí.
