Kozina a Lomikar
Kozina a Lomikar, hlavní postavy historické pověsti z Chodska. Reálným základem pověsti byla vzpoura Chodů: pod vedením J. Sladkého (narozen 1652), zvaného podle statku Kozina, se vzepřeli poddaní majiteli panství W. M. Lamingenovi řečenému Lomikar. Kozina byl 1695 v Plzni popraven a záhy náhle zemřel i Lomikar (1696). Právě tato shoda okolností dala zřejmě podnět ke vzniku pověsti o božím soudu, k němuž do roka a do dne odsouzený pána pod šibenicí vyzval. Pověst 1840 zaznamenala B. Němcová, jako historickou novelu Psohlavci (1884, knižně 1886) ji zpracoval A. Jirásek. Působením románu i jeho přetvořením v libreto stejnojmenné opery (1897) K. Kovařovice se z chodského lokálního podání stala celonárodní tradice, silně nacionálně akcentovaná. Boží soud jako doklad neviny patří k obecným motivům tzv. antifeudálních pověstí. Přezdívka Chodů Psohlavci je doložena již v kronice P. Stránského ze Zap O státě českém (1634).
