Konrád II.
Konrád II., kolem 990 - 4. 6. 1030, od 1024 řím.něm. král a od 1027 císař; zakladatel sálské dyn., spřízněný se saskou dyn. Za jeho vlády se řím. říše stabilizovala jako seskupení tří král. (dobové ozn. tria regna) - Německa, Itálie a Burgundska. Při císařské korunovaci 1027 asistovali králové Knut Veliký a Rudolf III. Jako manžel sestry Rudolfa III. Gisely (žila kolem 990-1043) byl K. II. určen za dědice Burgundska (proti jeho nárokům se postavil Arnošt Svábský a 1032 hrabě z Champagne). 1028-32 válčil K. II. s Polskem a dobyl Lužici; 1031 porazil Uhry a rozšířil území říše u řeky Litavy. 1033 ovládl se souhlasem fr. krále Burgundské král. 1037-38 upevnil svou moc v Itálii; vydal Constitutio defeudis (Zákon o lénech), v němž vyhlásil dědičnost lén it. valvasorů.
