Jindřich IV. z dyn. sálské
Jindřich IV. z dyn. sálské, 11. 11. 1050 až 7. 8. 1106, od 1056 řím.něm. král a od 1084 císař; syn Jindřicha III. Zvolen již 1053 a korunován 1054. Za jeho nezletilosti (do 1065) vládla zpočátku jeho matka Agnes ; postupně získali podíl na moci vévodové Rudolf z Rheinfeldenu, Berthold ze Zähringu a Ota z Northeimu, od 1062 arcibiskupové Anno Kolínský a Adalbert Hamburský. V úsilí obnovit panovnickou moc se J. IV. dostal do konfliktu se saskou šlechtou, která proti němu 1073 povstala. Potlačil ji 1076 mj. s pomocí č. knížete Vratislava II. Obnovení císařské autority při jmenování biskupů v it. m. vyvolalo lidové povstání v Miláně (pataria) a vedlo k boji s papežem Řehořem VII. (boj o investituru); papež dal J. IV. do klatby a vyzval něm. knížata k nové volbě. Aby potlačil opozici knížat (Rudolf z Rheinfeldenu, Heřman ze Salmu), ustoupil J. IV. papeži v Canosse (1077). Na obnovení klatby 1080 odpověděl tažením do Říma, kde 1084 dosadil svého papeže Klimenta III. (za podporu v této válce udělil J. IV. 1085 Vratislavovi II. král. titul). Nástupci Řehoře VII., zejm. Urban II., pokračovali v boji s J. IV. za podpory opozice v říši. l102 byl J. IV. dán znovu do klatby Paschalisem II., zajat svým synem Jindřichem V. a donucen k odstoupení (1105). Zemřel při pokusu o znovuzískání vlády.
