Janáček Leoš
Janáček Leoš, 3. 7. 1854 Hukvaldy - 12. 8. 1928 Ostrava, č. skladatel a folklorista; 1919-25 prof. brněnské konzervatoře, dr.h.c. univ. v Brně (1925). Celný představitel moderní hudby. Vytvořil vl. hud. dram. koncepci, jejímž východiskem je slovo, jeho dram. spád, emocionální psychol. podtext a intonační charakteristika; vyšel z tvůrčího využití tzv. nápěvků mluvy (nápěvková teorie, směřující k intonačnímu studiu živého jaz. projevu, vyslechnutého a zaznamenaného v bezprostředních životních okolnostech). Pro Janáčkův hud. sloh je dále charakteristické neromant. využití folklóru, zvl. východomor. písně, ekon. až zkratkovitý způsob hud. vyjadřování, příbuznost s est. principy M. P. Musorgského. Svým hud. jazykem patřil J. mezi první skladatele narušující tradiční tonální dur-mollový systém. Těžiště jeho díla je v operách (Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa, Osud, Výlety pana Broučka, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, Z mrtvého domu). Autor kantát (Amarus, Na Soláni Čarták, Věčné evangelium, Glagolská mše.), sborů (mužské Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, 70 000, Potulný šílenec), symf. děl (Lašské tance, rapsódie Taras Bulba, symf. báseň Balada blanická, balada Šumařovo dítě, Symfonietta), komorně vokálních skladeb (Zápisník zmizelého, Říkadla), komorní tvorby (smyčcové kvartety : 1. z podnětu Kreutzerovy sonáty, 2. Lísty důvěrné; sonáta pro housle a klavír, Mládí pro dechové sexteto), klavírních skladeb (sonáta 1. X. 1905, dochovaly se pouze věty Předtucha a Smrt; cykly Po zarostlém chodníčku a V mlhách; Concertino pro klavír a komorní soubor, Capriccio pro klavír levou rukou a komorní soubor), baletu Rákos Rákoczy a jiných děl. Sbíral a upravoval lid. písně (Moravská lidová poezie v písních, Ukvaldská lidová poezie v písních, Ukvaldské písně). Vydal i teor. spisy (O skladbě souzvuků a jejich spojů, Uplná nauka o harmonii).
