Iwaszkiewicz
Iwaszkiewicz [-škjevič] Jarosław, 20. 2. 1894 - 2. 3. 1980, pol. básník, prozaik, dramatik, esejista; člen skupiny Skamander; diplomat, prac. hnutí obránců míru, 1945-49 a od 1959 předseda Svazu pol. spisovatelů. Přední představitel poválečné pol. liter., všestranný tvůrce s hlubokým kult. zázemím a s rozhledem po moderních um. směrech, jejichž podněty dokázal uplatnit ve vlastním díle. Začínal jako lyrik ve skupině skamandritů ( Oktostychy, Dionizje ) a autor bás. próz ( Ucieczka do Bagdadu - Utěk do Bagdádu), od 30.let. přešel k rozsáhlejším epickým skladbám. Autor hist. románu Červené štíty a románové epopeje Čest a sláva, podávající široký obraz nár. života 1914-47 na pozadí evr. událostí. Vynikl především v psychol. novele a povídce (Slečny ze statku, Milenci z Marony, Stará cihelna). Ke konci života psal vyzrálou lyriku (Śpiewnik włoski Italský zpěvník, Mapa pogody - Mapa počasí, č. výbor Plavení koní). Psal také div. hry (Léto v Nohantu, Svatba pana Balzaka) i libreta k operám svého bratrance S. Szymanowského (Král Roger). uplatnil se i jako muzikolog (F. Chopin, J. S. Bach), cestopisec (Ksiązka o Sycylii), memoárista (Petersburg, Ksiązka moich wspomnien), esejista (Ludzie i ksiązki) a překladatel z francouzštiny, ruštiny, dánštiny.
