Itálie dějiny
Itálie - dějiny Základy etnického a kult. vývoje I. byly položeny již ve starověku. Na území I. se zformovalo několik kult. oblastí (Etruskové, Italikové, expanze Řeků, Kartáginců a Keltů), které byly postupně ovládnuty Římem a romanizovány. Ve 4. století n.l. se středisko římské říše přesunulo z I. na východ. I. byla součástí říše západořím. V 5.-6.st. rozrozklad ant. m. civilizace; sev. a stř. I. se zmocnily germ. kmeny (Ostrogóti, Langobardi), již. I. ovládala Byzanc, Sicílii dobyli Arabové. Řím se stal jádrem papežského státu (754). V 9.st. obnovena císařská hodnost pro panovníky franské a od 10.st. řím.něm. říše, kteří ovládali (s přestávkami v období 888-1026) sev. a stř. I. Již. I. a Sicílii opanovali v 11.st. Normani; vznikl zde jeden z nejvýzn. středomořských států (sicilské král.; později se oddělilo neapolské král., jejich opětovným spojením vzniklo král. obojí Sicílie), těžící z hosp. a kult. styků s arab. a byz. oblastí. Ve středověku patřila I. k nejvyspělejším zemím Evropy. Nositeli progresívního spol. vývoje se stala města (Benátky, Janov, Milán, Florencie, Pisa), v nichž se ve 14.st. začaly formovat raně kap. výr. vztahy. Proti m. komunám sev. a stř. I. neúspěšně bojovali císařové sálské a štaufské dyn. Jako odpůrci císařů vystoupili papežové, kteří usilovali o nadvládu nad kř. panovníky. Boj mezi stoupenci císařů (ghibelliny) a papežů (guelfy) se přenesl mezi patricijské rody ve m. Do konce 14.st. nastolily nejbohatší rody ve většině it. m. samovládu, zprvu při zachování rep. forem. Kult. a hosp. rozkvět I. vyvrcholil v 15.st. I. zůstala vedoucí zemí evr. kultury až do 18.st. (renesance, manýrismus, baroko), ale její polit. a hosp. vývoj byl zastaven v období it. válek 1494-1559. Větší část I. byla ovládnuta špan. Habsburky. V 18.st. nové boje evr. mocností o I. (války o dědictví špan. a rak.), které přispěly k prohloubení ekon. zaostalosti (ve srovnání s vývojem v záp. a stř. Evropě). Za napoleonských válek byl v I. otřesen feud., snahy o sjednocení celého poloostrova od zač. 19.st. Sjednocení uskutečněno za účasti většiny společnosti - rev. vůdce Garibaldi - pod polit. vedením sardinského král. (min. C. B. Cavour); byl však nastolen reakční král. režim. Od 80. let 19.st. rychlý rozvoj prům., zejm. na sev. země (Turín, Milán, Janov). Itálie prosazovala výbojnou polit. ve Středomoří a v Africe; za 1. svět. války se přidala na stranu Dohody. Po válce došlo k zostření třídních bojů, 1922 byla nastolena fašist. Mussoliniho diktatura. Mussolini zavlekl zemi do 2. svět. války na straně Německa. V čele boje proti fašismu stáli komunisté, kteří organizovali partyzánskou válku. Po osvobození se burž. podařilo udržet s podporou záp. spojenců a církve moc. Vedoucí polit. stranou se stala Kř.dem. strana. 1. vstoupila do NATO, Západoevr. unie, EU. Hosp. vzestup 1. pol. 60. let byl postupně vystřídán hosp. stagnací; v 70. letech zesílily projevy vnitřní krize státu a společnosti (terorismus, úplatkářství, obtížný boj s mafií).
