Husserl
Husserl Edmund, 8.4. 1859 - 26.4. 1938, něm. ideal. filozof, zakl. fenomenologie; prof. univ. v Halle, v Göttingenu a Freiburgu. Narodil se v Prostějově na Moravě. byl žákem F. Brentana a K. Stumpfa. Na jeho myšlenkový vývoj působil též B. Bolzano, dále novokantovství marburské školy a z filoz. klasiků Platón, R. Descartes, a G. W. Leibniz. Programový kritik skepticismu a relativismu ve filoz., nositele těchto tendencí spatřoval v psychologismu; proti němu se snažil vybudovat ,,čistou", tj. apriorní logiku, jejímž předmětem jsou ideální objekty. Filoz. se má stát na tomto zákl. přísnou vědou, naukou o fenoménech vědomí, fenomenologií. Soudobé varianty psychologismu, ztělesňovaného dříve linií J. Locka, D. Huma a J. S. Milla, spatřuje v naturalismu, tj. přírodověd. materialismu, který se stal svět. názorem, a v historismu. Přír. a spol. vědy vyžadují filoz. zdůvodnění, jež může podat filoz. v podobě vědy o fenoménech. Pod vlivem racionalistícké tradice chtěl H. nalézt poslední evidentní logické principy, očistit vědomí od empirického obsahu. Tak se krystalizují rysy fenomenologické metody ve fenomenologické redukci a aktu epoché, tj. zdržování se jakýchkoli pozitivních tvrzení o realitě, což vede k objevu nerozlučitelné jednoty čistého vědomí, jeho intencionality, tj. bytostné zaměřenosti na objekt. Pomocí pojmu intencionality usiloval H. řešit hl. teor. problémy vztahu objektu a subjektu, neboť intencionálnost má být mostem mezi imanentním světem všelidského vědomí a transcendentním světem bytí neboli předmětnosti. Fenomén má být v H. pojetí prožíváním intencionálních aktů, přičemž tyto zážitky chápe jako ,,zření podstaty". H. se snažil zaujmout neutrální postavení v řešení zákl. otázky filoz., avšak zároveň z fenomenologie vyloučil jakékoli teze o bytí. Sbližuje se s platonismem, ale podstatu pojímá jinak než Platón, který v idejích spatřoval podstatu věcí. Neudržitelnost zákl. východiska nutila H. k neustálým modifikacím jeho učení. V posledních letech projevoval tentence k ontologizaci svých myšlenek a sbližoval se s ,,filozofií života", dávaje abs. zkušenosti hist. základ a odvozuje krizi evr. vědy a kult. z nadvlády scientismu a naturalisticko-pozitivistického svět. názoru. Současně se intenzívně zabýval problémem intersubjektivity. - H. náleží k nejvlivnějším filozofům 20.st. Jeho žáky byli M. Scheler, N. Hartmann, M. Heidegger, J.-P. Sartre a další. Husserlova fenomenologie se stala jedním ze zdrojů existencialismu a filoz. hermeneutiky. H., sám nadaný matematik a logik a osobně čestný člověk, odpůrce fašismu, vytvořil po odmítnutí základů, na nichž buduje filoz. dial. mater., hluboce rozporný systém, což bylo jeho tvůrčí tragédií.
