Hlinkova slovenská ľudová strana
Hlinkova slovenská ľudová strana, HSĽS - klerikálně nacionalistická, posléze klerofašist. strana na Slovensku, zal. 1918 pod názvem Sl. ľudová strana, 1925 přejmenována na HSĽS. Jejím zakl., vůdčím představitelem a ideologem byl A. Hlinka; ústředí strany sídlilo 1918-22 v Ružomberku, od 1922 v Bratislavě. HSĽS vznikla z klerikálního křídla Sl. nár. strany, vedeného A. Hlinkou. Stala se hl. představitelkou sl. zájmů konzervativců a kat. církve na Slovensku. Její ideol. byla směsí sl. nacionalismu, kat. dogmat, antikomunismu a antisemitismu. Ve 20. letech pak postupně vyústila ve specifický sl. klerofašismus (v.t. klerofašismus; luďáctví). Od zač. 20. let stála strana v čele sl. autonomistického hnutí, jež se ve 30. letech orientovalo na spolupráci s domácími fašist. silami, s pol., něm. a maď. separatisty a iredentisty i se zahr. nepřáteli ČSR, zvl. pak s nacist. Německem. V ČSR byla - s výjimkou své účasti ve vládě panské koalice 1927-29 - soustavně v opozici. 1938 uzavřela dohodu o společném postupu s henleinovci a maď. iredentisty, v říjnu 1938 prosadila autonotnii Slovenska (v.t. žilinská dohoda), v březnu 1939 výrazně přispěla k rozbití ČSR. Za podpory nacist. Německa vytvořila klerofašist. Slovenskou rep. a stala se její rozhodující polit. silou. Nesla hl. zodpovědnost za praktiky klerofašist. režimu, za perzekuci antifašist. sil a likvidaci žid. obyv. i za účast sl. armády ve válce proti SSSR po boku nacist. vojsk. V době SNP a po osvobození Slovenska byla zakázána; část jejích vedoucích představitelů byla postavena před soud a odsouzena, část emigrovala (zejm. do Německa a USA). Někteří funkcionáři strany se po osvobození aktivizovali v rámci Dem. strany (v.t. dubnová dohoda; novoluďáci). Předsedou HSĽS byl 1918-38 A. Hlinka, 1838-45 J. Tiso, k vůdčím činitelům strany patřili K. Sidor, F. Durčanský, V. Tuka, M. Černák, G. Medrický, A. Mach aj. Strana vydávala deník Slovák.
