Historický přehled vývoje genetiky
Historický přehled vývoje genetiky 1865 J. G. Mendel formuloval a uveřejnil zákonitosti přenosu znaků z rodičů na potomstvo; práce zapadla 1885 A. Weismann vyslovil chromozómovou teorii o kontinuitě zárodečné plazmy 1900 H. de Vries, C. Correns a E. von Tschermak znovu objevili a potvrdili zákonitosti dědičnosti vyslovené 1865 J. G. Mendelem 1902 C. E MacClung objevil pohlavní chromozómy 1906 W. Bateson zavedl pojmy genetika, homozygot a heterozygot 1909 W. Johannsen zavedl pojem gen 1910 T. H. Morgan objevil pohlavně vázanou dědičnost 1919 T. H. Morgan vyslovil chromozómovou teorii dědičnosti (Nob.c. 1933) 1927 H. J. Muller objevil možnost navodit změny dědičných vlastností (mutace) účinkem ionizujícího záření (Nob.c. 1946) 1928 N. l. Vavilov vyslovil teorii genových center 1941 G. W. Beadle a E. L. Tatum objevili funkci genu a genet. regulaci biosyntetických cest ,,jeden gen - jeden enzym" (Nob.c. 1958) 1942 Ch. Auerbachová objevila mutagenní účinky chem. látek 1943 S. E. Luria a M. Delbrück prokázali, že základem genetických změn jsou mutace, a vyvinuli fluktuační test (Nob.c. 1969 spolu s A. D. Hersheyem) 1944 O. T. Avery. C. M. MacLeod, M. MacCarty prokázali genet. aktivitu deoxyribonukleové kys. (zákl. genetický materiál) 1946 J. Lederberg objevil konjugaci u bakterií a později se podílel i na vysvětlení rekombinace a transdukce (Nob.c. 1958) 1950 B. McClintocková objevila a popsala transponovatelné elementy v genomu kukuřice (Nob.c. 1983) 1952 A. D. Hershey (spolu s M. Chaseovou) osvětlil proces fágové infekce a potvrdil, že deoxyribonukleová kys. je zákl. genet. materiálem (Nob.c. 1969 spolu s S. E. Luriou a M. Delbrückem) 1953 J. D. Watson a F. H. C. Crick sestavili model molek. struktury deoxyribonukleové kys. (Nob.c. 1962 spolu s M. H. F. Wilkinsem) 1955 S. Ochoa (s M. Grunbergovou-Managovou) objevil enzym polynukleotid-fosforylasu, tvořící polynukleotidy in vitro, jež je možné použít pro dešifrování genet. kódu (Nob.c. 1959 s A. Kornbergem) 1961 F. Jacob a J. Monod sestavili operónový model regulace genové aktivity (Nob.c. 1965 s A. Lwoffem) 1962 W. Arber objevil základy restrikčně modifikačního systému deoxyribonukleové kys. u bakterií (Nob.c. 1978 spolu s H. O. Smithem a D. Nathansem) 1963 R. Dulbecco objevil kruhovou formu deoxyribonukleové kys. u onkogenních virů (Nob.c. 1975 spolu s H. M. Teminem a D. Baltimorem) 1964 M. W. Nirenberg se spolupracovníky položil zákl. k dešifrování genet. kódu; H. G. Khorana syntetizoval všechna kodónová slova (triplety) a přispěl k dešifrování genet. kódu; R. W. Holley se spolupracovníky stanovil úplnou nukleotidovou sekvenci první transferové ribonukleové kys. specifické pro přenos alaninu (Nob.c. 1968 R. W. Holley, H. G. Khorana a M. W. Nirenberg) 1969 H. O Smith izoloval a charakterizoval první restrikční endonukleasu (Nob.c. 1978 spolu s W. Arberem a D. Nathansem) 1970 H. M. Temin a D. Baltimore objevili nezávisle na sobě reverzní transkriptasu, enzym nezbytný pro životní cyklus onkogenních virů a klíčový enzym pro genové inženýrství (Nob.c. 1975 spolu s R. Dulbeccem) 1970 D. Nathans zahájil fyz. mapování DNA viru SV40 a přípravu (in vitro) rekombinantů pomocí restrikčních endonukleas (Nob.c. 1978 spolu s W. Arberem a H. O. Smithem) 1972 P. Berg se spolupracovníky položil zákl. pro přípravu (in vitro) rekombinantních molekul deoxyribonukleové kys. (Nob.c. 1980 s W. Gilbertem a F. Sangerem) 1976 F. Sanger se spolupracovníky vypracoval nové bioch. metody pro stanovení sledu nukleotidů deoxyribonukleové kys. (Nob.c. 1980 spolu s W. Gilbertem a P. Bergem) 1977 W. Gilbert (spolu s A. M. Maxamem) vypracoval chem. metodu pro rychlé stanovení sledu nukleotidů v deoxyribonukleové kys. (1980 Nob.c. spolu s F. Sangerem a P. Bergem)
