Hartman
Hartman Eduard von, 23. 2. 1842 až 5. 6. 1906, něm. ideal. filozof; stoupenec voluntarismu A. Schopenhauera a Schellingovy filoz. identity, jeden z předchůdců různých směrů soudobého iracionalismu. Svou metafyzickou koncepci absurdního iracionálního bytí orientoval hlavně proti mater. a pozitivismu, přičemž dospíval ke krajně pesimistickým závěrům. Vytvořil tzv. filoz. nevědomého. Zdrojem neštěstí je podle H. touha lidí po štěstí. Východisko spatřuje v osvobození rozumu od vůle, zřeknutí se všech přání. H. popírá jakoukoli možnost štěstí v důsledku spol. pokroku. Hl. dílo: Philosophie des Unbewussten (Filozofie nevědoma).
