Gorkij
Gorkij Maxim, 28. 3. 1868 - 18. 6. 1936, vl.jm. Alexej Maximovič Peškov, rus. sov. prozaik, dramatik, básník, publicista a teoretik social. kultury; po VŘSR organizátor sov. lit. života. Do liter. vstoupil tzv. bosáckými povídkami o lidech vyvržených na okraj společnosti (Makar Čudra . Čelkaš, Konovalov ). Zároveň psal rev. romantické prozaické i veršované poémy (Píseň o Sokolu . Píseň o Bouřňáku, Dívka a Smrt . Starena Izergil ). Učastnil se rev. 1905, byl uvězněn; po propuštění odjel do ciziny. Z pobytu v USA vytěžil látku k črtám V Americe . z léčebného pobytu na Capri Zkazky o Itálii, z pouti Ruskem sat. črty Ruské zkazky a cyklus črt Po Rusi . Vedle románů (Foma Gordějev, Tři, Matka, Městečko Okurov, Život Mátveje Kožemjakina ) se věnoval od zač. 20.let zvl. tvorbě dramatické ( Měšťáci, Na dně, Letní hosté, Nepřátelé ) a publicistice. 1921-23 psal román Podnik Artamonových a autobiograf. trilogii Dětství, Do světa a Moje univerzity, pro niž se staly východiskem Bosácké povídky . Ve 30.letech napsal dramata Jegor Bulyčov a ti druzí, Dostigajev a ti druzí a novou verzi hry Vassa Zeleznovová . V 1934 se stal předsedou nově zal. Svazu sov. spisovatelů. Dílo završil románem Život Klima Samgina, zobrazující 40 let života rus. spol. před VRSR. Autor vzpomínek na L. N. Tolského, A. P. Čechova, V. I. Lenina a další. G. je považován za zakladatele social. realismu ve svět. literatuře.
