Freud Sigmund
Freud [frojd] Sigmund, 6. 5. 1856 Freiberg, Rakousko-Uhersko (Morava), nyní Příbor, Česká republika - 23. 9. 1939 Londýn, Anglie - rak. lékař, neurolog, psychiatr a psycholog; zakl. psychoanalýzy. Prof. univ. ve Vídni, po anšlusu Rakouska emigroval do Velké Británie. Původem z židovské mešťanské rodiny; první léta života prožil v Příboře na Moravě. Rané práce věnoval fyziol. a patol. nervové soustavy. Pod vlivem fr. psychiatrické školy se zabýval problematikou neuróz a od poloviny 90.let 19. st. rozpracovával psychoanalýzu-psychoterapeutickou metodu léčení neuróz, založenou především na technice volných asociací a analýze snů, v níž spatřoval cestu k proniknutí do nevědomí. Jako jeden z prvních studoval psychol. aspekty vývoje lidské sexuality, v němž rozlišil řadu stadií (orální, anální, genitální); zasloužil se o uznání nevědomých afektivních a emocionálních hnutí člověka, jež považoval za legitimní předmět výzkumu, terapie a výchovy. V prvních letech 20.st. vyvinul obecnou psychol. teorii struktury "psychického aparátu" jako energetické soustavy, jejíž hl. dynamika pramení z konfliktu mezi vědomými a nevědomými tendencemi; z 20.let 20. st. pochází učení o "vrstevnaté" psychol. struktuře osobnosti - nevědomé "ono" (id), vědomé "já" (ego) a "nadjá" (superego) neboli svědomí, související s učením o hypotetické psychosexuální energii - libidu. Freud rozšířil psychoanalýzu do oblasti sociální psychol. (Psychologie mas a analýza já), do různých oblastí kultury, jako mytologie (Totem a tabu), kritiky náb. (osvícensko-naturalistická Budoucnost jedné iluze); vytvořil psychol. učení o kultuře, v němž velkou úlohu hrál mechanismus sublimace (proces protikladný k obrannému mechanismu vytěsnění), jíž se pudová hnutí transformují ve společensky užitečnou činnost a kult. tvorbu. Vcelku se Freudovy názory vyvíjely od "fyziologického materialismu" přes hypotézy o autonomii psychiky až k antr. konstrukcím o člověku a kultuře a učení o pudech lásky a smrti (Eros a Thanatos), blízkému iracionalistickým filoz. směrům. V jeho učení byly identifikovány mj. vlivy Platóna, R. Descarta, J. F. Herbarta, Ch. R. Darwina, A. Schopenhauera a F. Nietzscheho. F. učení značně ovlivnilo filoz., sociol., sociální psychol., liter. a umění 20.st. nejrůznějšího zaměření. Č. např. Úvod do psychoanalýzy, Tři úvahy o sexuální teorii, Výklad snů. V.t. freudismus, neofreudismus, psychoanalýza.
