Francie - dějiny I.
Francie - dějiny I. První stopy člověka na území F. jsou doloženy z doby před l miliónem let; z pozdního paleolitu jsou zachovány pozůstatky kromaňonců. V 2.tis. př.n.l. vznikly megalitické stavby v Bretani a v povodí Rhôny, rozšířilo se zeměd. a začaly se zpracovávat kovy; docházelo zároveň k četným migracím skupin obyv. V l .tis. př.n.l. větší část F. ovládána keltskými Galy (již. Francii osídlili lberové a Ligurové). Rozvoj třídních vztahů a formování prvních státních celků v kelt. prostředí byl přerušen expanzí Římanů, kteří do r. 51 př.n.l. území dnešní F., nazývané Galií, ovládli. Ant. Galie se rychle romanízovala a patřila k nejbohatším částem řím. řiše. Od 3.st. se v Galii tíživě projevil úpadek řím. hosp. a státu, násobený voj. uzurpacemi, lid. vzpourami a germ. vpády. V 5.st. vznikly na území Galie tzv. barbarské říše. V bojích po pádu západořím. říše ovládli území F. Frankové (dyn. Merovejců, od 8.st. Karlovců). V podmínkách franské říše (5.-9.st.) zůstala částečně zachována kontinuita s antikou (jihofr. m., některé právni instituce, círk. vzdělanost) a došlo k postupnému rozvoji feud. vztahů. V 8.st. franská říše odrazila expanzi Arabů, za Karla I. Velikého ovládla větší část stř. Evropy, sev. Itálie a sv. část Španělska. Fr. stát a národ se formovaly zejm. po rozdělení franské říše v pol. 9.st. Jednotu království se zprvu snažili udržet Karlovci. Nedokázali však omezit vytváření samostatných feud. držav (nejvýzn. Burgundsko, Aquitánie, panství Kapetovců, Toulousko, Flandry) a neudrželi svou svrchovanost nad Lotrinskem a Provencí. V bojích proti vikinským nájezdům se dostali do popředí Kapetovci (obrana Paříže a oblastí na Loiře), kteří 987 získali po Karlovcích král. korunu. Základem vytváření jednotné F. byla kapetovská doména se střediskem v Paříži. Králové k ní připojovali další ťeud. léna a země v sev. F. Jiná velká území udíleli příslušníkům svého rodu (Anjou, Auvergne, Berry, Bourbonsko, Burgundsko, Orleánsko, Valois). Již. část F. se vyvíjela dlouho nezávisle (nejvýzn. aquitánské vévodství, toulouské a barcelonské hrabství); její hosp. a kult. rozkvět byl zastaven válkou proti albigenským (1209-29). Barcelona se spojila s Aragonem, část Toulouska (Languedoc) ovládli po válkách proti albigenským fr. králové. Normandie byla spojena po bitvě u Hastingsu s Anglií (1066) pod vládou normanské dyn. V pol. 12.st. soustředili ve svých rukou fr. léna při Atlantském pobřeží Plantageneti, hrabata z Anjou a dědici normanské dyn. Vznikla tím tzv. angevinská říše (Jindřich II. Plantagenet, Richard I. Lví srdce). Kapetovci po rozšíření své domény a upevnění hosp. a polit. moci zahájili za Filipa II. Augusta boj proti Plantagenetům, ovládli většinu jejich fr. lén a vytvořili nejvýzn. západoevr. stát. Kapetovci nastoupili svou vedlejší linií na trůn v již. Itálii, Uhrách a Polsku (Anjouovci), získali za Filipa IV. pod svůj vliv papežskou kurii (avignonské papežství) a podpořili mocenský nástup Lucemburků. Po vymření hl. větve Kapetovců a nástupu jejich vedlejší linie Valois došlo k novému boji s Anglií, tzv. stoleté válce, provázené krizovými jevy feud. společnosti (jacquerie, revolty pařížského měšťanstva). Angličané ve spojení s vévody burgundskými ovládli větší čát území F. K porážce Angličanů přispělo nár. lid. hnutí, jehož představitelkou byla vesnická dívka Jana z Arku. S nástupem Ludvíka Xl. byla obnovena silná král. moc a došlo k hosp. rozkvětu země s prosazováním raně kap. prvků (finančnictví, manufaktury). Karel VIIl. a Ludvík XII. navázali na anjouovskou expanzi v Itálii (it. války). Po přechodných úspěších byla F. nucena čelit, zejm. od Františka I. do Jindřicha IV., mocenské expanzi Habsburků. Postavení F. bylo zeslabeno náb. válkami (katolíků s hugenoty).
